Tvrdá srážka s noční realitou. Vše o spánku miminek a problémech se spaním

Dieter Wolke PhD Dipl-Psych AFBPsS C.Psychol.

Protestuje vaše dítě, když má jít spát? Nedokáže spát celou noc? Dále se dovíte, proč se děti brání spánku a jak pomáhá správný spánkový režim, i to, jak na noční můry, náměsíčnost a další.

Každý rodič má větší či menší problém s ukládáním dětí do postýlky a jejich usínáním. Těžkosti s usínáním a nočním probouzením patří k nejčastějším problémům, na které se rodiče ptají osobně nebo prostřednictvím internetové stránky. Nyní se podíváme na spánek z pohledu dítěte i na to, jak spí novorozeně, jak spí batole, a na některé problémy se spánkem a řešení pro rodiče.

Režim především

Děti se ve všech oblastech chovají nejlépe, mohou-li se řídit nějakým jasně daným vzorcem. Spánek miminka i batolete mají svůj řád. Díky pravidelnému režimu ukládání do postýlky dítě chápe, co se očekává. Dítěti to dodává pocit bezpečí. Ví, kdy se co bude dít. Jestliže se čas, místo nebo způsob ukládání neustále mění, vloudí se úzkost, zmatek a prostor pro vyjednávání. I když některé děti spoléhají na pravidelnost více než jiné, všem dětem prospívá pravidelný režim ukládání do postýlky.

Správné ukládání ke spánku téměř pro každé malé dítě trvá 30 minut. Pravidelný režim můžete nastavit ještě v kojeneckém věku – v prvních měsících života. Skládá se například z koupele, pomazlení, pohádky nebo písničky. Pokud ukládání trvá déle nebo je příliš náročné, děti se probudí, spíše než zklidní. Ukládání kratší než 30 minut pro většinu malých dětí znamená, že spěcháte, aby už šly spát.

Pokud se bude čas usínání o víkendu lišit od pracovních dnů, v pondělí nastanou problémy. Snažte se dodržet stejný čas po celý týden. Je to složitý plán pro rodiny, které si o víkendu rády přispí, ale ze své zkušenosti vím, že když alespoň jeden rodič ráno vstane i o víkendu, celý den má hladší průběh. Mnohým tatínkům to také dá možnost strávit klidné ráno s dítětem nebo dětmi. Děti by měly spát každou noc na stejném místě, je-li to možné. Měnit místa – spát v jiné posteli, na podlaze, na gauči – ztěžuje dítěti, aby si osvojilo správné návyky. Je-li dítě ve střídavé péči po rozvodu, snažte se mu zajistit některé stejné věci na obou místech, například stejný polštář a peřinku. Rodiče v různých domácnostech musí koordinovat režim ukládání do postýlky, aby měl více méně stejný průběh.

Odloučení ve spánku Z hlediska dítěte je spánek odloučením – od rodičů, sourozenců, hraček, úžasných každodenních zážitků a od všeho, co se v domácnosti neustále děje. Proč se má najednou toho všeho vzdát? Zvláště, když to znamená odejít do tmavého pokoje, kde mohou být pod postelí strašidla, venku za oknem mohou lítat duchové nebo se pod peřinu může vplazit had? Žádné dítě nejde spát bez boje a přinucení a žádné dítě nebude spát samo od sebe ve své vlastní postýlce, aniž by k tomu mělo spoustu pomůcek, naučilo se to a mělo pevná pravidla, která se nemění. Spánek je také odloučením pro rodiče. Ačkoli většina rodičů tvrdí, že na konci dlouhého dne rádi dítě odloží, mnozí s tím mají problém. Dávají dětem rozporuplné pokyny, režim dodržují jen částečně a nezvládají disciplínu potřebnou k motivování dětí, aby spaly samy. Někteří rodiče, obzvláště ti, co se svým miláčkem tráví málo času během dne, byť někdy podvědomě, jsou rádi, když je večer dítě potřebuje a volá. Jako rodiče musíme být schopni poradit si s vlastním nelehkým problémem s odloučením a oddělením se od dítěte, a teprve potom dokážeme řešit obavy svých dětí. V mnohých kulturách smí malé děti spát vedle dospělého a není na tom nic špatného. Řada rodin nedá dopustit na koncept rodinné postele. Nicméně společné spaní funguje jen, když všichni s touto ideou opravdu souhlasí a potřeba každého člověka na samostatnost a soukromí je uspokojena jinak. Většina rodin v západních společnostech se domnívá, že dítě by mělo spát ve vlastní posteli už od kojeneckého věku. V obou případech je nejlepší si o tomto tématu promluvit se svým partnerem. Většina rodičů bere dítě k sobě do postele někdy, například když je nemocné, vyděšené, ve stresu. To je samozřejmě v pořádku, ale nezapomeňte, že dítě nepůjde ochotně zpět do své postýlky bez jasného pokynu rodičů.

Nekonečné pití vody Batolata, která poskakují jako balónky, když je dáte do postýlky, musíte znovu uložit a doprovodit to maximálně jednou větou na vysvětlenou. Žádné další diskuse, vyjednávání nebo sledování televize. Tiše ho uložte zpět do postýlky, přikryjte a odejděte. Někdy se to zpočátku musí opakovat stokrát, zvlášť pokud jste v pravidlech ukládání poslední dobou trochu polevili. Připravte se k boji o zavedení tohoto nového režimu, ale nejprve dejte jasně najevo, že jedno napití a jedno posazení na nočník stačí. Uvědomte si, že pokud jednou trváte na pravidlu a podruhé mu tolerujete další pití a několik výletů z postýlky, bude stále těžší režim dodržet. Buďte důslední!

Chození do postele rodičů Pokud opravdu nechcete, aby dítě spalo ve vaší posteli, tiše ho vraťte do postýlky tolikrát, kolikrát je třeba, bez průpovídek a dohadování. Necháte-li ho vlézt si k vám do postele ráno a ještě usnout, nepochopí, proč by stejnou věc nemohlo dělat o půlnoci. Dítěti, které odloučení stresuje a dlouho spalo s rodiči, dejte na podlahu spacák a odměňte ho, když si ho přisune blíž k vlastnímu pokojíčku.

Noční můry Zlé sny jsou známkou aktivní mysli, která si třídí životní zkušenosti. I když děti mívají zlé sny během noci, až budou starší, budou mít sny k ránu jako dospělí. Většina nočních můr se zdá po třech hodinách spánku kojence. Všichni máme sny a noční můry, abychom se vyrovnali se stresem, změnami a tlaky. Děti mají schopnost snít, jakmile se naučí mluvit. Malé děti si většinou sny nepamatují, ani ty, které je probudily. Obsah snu není tak důležitý, takže je nenuťte o něm mluvit. Pokud však má dítě stejný sen celé týdny, poraďte se s odborníkem, aby vám pomohl odhalit příčinu stresu. Nesnažte se pátrat po strašidlech ve skříni, jen dítě jednoduše ujistěte, že tam nejsou. Pokud budete brát strašidla vážně a začnete se dívat pod postel a do skříně, abyste dítě ujistili, že tam nejsou, dosáhnete akorát opaku. „Když je maminka hledá a ukazuje mi, že tam nejsou, tak by tam být mohla.“ Pro dítě je těžké mít jistotu, že se někde neskrývají pod postelí. Až dítě trochu vyroste, většina snů a nočních můr přijde v brzkých ranních hodinách. Asi 70 % dětí zažívá noční můry každý rok během dětství.

Noční děsy Jsou to prudká částečná probuzení, která se stávají před půlnocí, tzn. do 3 hodin po usnutí. Často začínají pronikavým křikem. Děti jsou rudé, zpocené a nereagují na utěšování. Noční děsy rodiče vylekají, protože dítě má vytřeštěné oči, posadí se a hází sebou. Nejsou však nenormální nebo nebezpečné a dítě si ráno nebude nic pamatovat. Chraňte ho před zraněním, až se bude pohybovat po postýlce nebo po místnosti. Mnozí rodiče se snaží dítě probudit a ráno o tom mluvit. Dítěti to však může způsobit starosti. Nejlepší je na dítě dohlédnout a nebudit ho. Za pár minut se uklidní a nebude si ráno nic pamatovat. Vyroste z toho. Většina těchto děsů se vyskytuje ve věku 3 až 7 let. Možná jste vy nebo váš manžel měli tyto záchvaty v dětství, protože se to dědí v rodině.

Spánkové potíže. Náměsíčnost a mluvení ze spánku

Oba tyto stavy se dědí v rodinách, jsou častější a intenzivnější v období stresu a vyčerpání a vyskytují se spíše u chlapců. Vzhledem k tomu, že dítě si může při chození ve spánku ublížit, odstraňte z podlahy všechny předměty a zabezpečte schodiště. Alarm do dveří je potřeba, pokud někdo chodí ve spánku pravidelně. Většina dětí z nich do dospělosti vyroste. Mluvení ze spánku neberte příliš vážně, protože obsah nebude dávat velký smysl. A nedobírejte si je proto. Některé upjatější děti pak mají strach, že odhalují nějaká tajemství nebo nechtějí přespávat u kamarádů. Uklidněte dítě, že je normální a že jeho bystrý úsudek a živá představivost jsou aktivní i v noci.