Proč je hraní tak důležité

Komentoval(a): 1 Člen   Prohlédnout komentáře

Autor: Annette Karmiloff-Smith

Shrnutí článku

Mnozí rodiče považují hru za pouhý prostředek k pobavení dětí a trávení času. Jak často se slyšíme říkat: “On si jen hraje.” Ale není to žádné “jen”. Dokonce bych řekla, že hra je pro rozvoj dítěte stejně tak důležitá, ne-li důležitější než učit se číst, psát a počítat!

Význam hry

Kdy začíná hra?

Symbolická hra

Hra v citovém vývoji

Význam hry

Hra má skutečně zásadní význam pro rozvoj sociálních, citových, jazykových a intelektuálních schopností dítěte a podporuje rozšiřování jeho vědomostí o světě, tak složitých věcí, jako je velikost, tvar, přitažlivost, váha, pevnost a pružnost. A uvidíme, že toto poznávání začíná již v prvních měsících po narození. Součástí hry je také rozvoj jemných motorických dovedností i celkových tělesných motorických dovedností, posilování svalů dítěte ke šplhání, běhání i zacházení s předměty. Kromě zkoumání vlastností předmětů podporuje hra také vynalézavost, představivost, tvořivost a schopnosti řešit nejrůznější problémy. Pozorovat složitost hry malého dítěte je někdy vskutku úžasné. Hra je tedy zásadní pro zdravý mentální i fyzický rozvoj a napomáhá malému dítěti postupně chápat jeho svět. Mohli byste se však také zeptat: Jak by mohlo šoupání dvou kostek po podlaze, které představují auta, a povykování “vrum, vrum, vrum” přispívat k vytváření dlouhodobých spojení v mozku dítěte? Nikdy vás nejspíš nenapadlo, že by hra mohla mít tak důležitou funkci.  Rozeberme tedy hru podrobně a podívejme se, co se ve skutečnosti skrývá pod touto zdánlivě neužitečnou činností, které se děti plně věnují během prvních let života.

Kdy začíná hra?

Udělat čáru, která by zřetelně odlišovala hru od zkoumání, například když dítě znovu a znovu hází hračky na zem z vysoké židličky, je někdo dosti těžké. Hraje si, snaží se rozčílit maminku nebo experimentuje s gravitací? Nejspíš je to všechno dohromady, ale hra má tak významnou roli ve vývoji, že hravé aspekty jakékoli aktivity by neměly být podceňovány. Záleží vlastně na tom, jak je hra definována. Podle mého názoru začíná kolem třetího měsíce života, kdy dítě tráví hodiny ve snaze trefit se do předmětů visících nad postýlkou nebo chytit se za prstíčky na nohou. Toto zdánlivé nicnedělání vede postupně k rozvoji koordinace oka a ruky a v mozku dítěte tak vznikají nová spojení mezi tím, čemu se říká “zraková kůra” a “motorická kůra”. Spojení jak uvnitř mozku, tak v jeho částech, jsou podstatná pro vývoj. Z batolat se stávají malí fyzikové, když během hry objevují, jak se předměty liší svou vahou, velikostí a tvarem, a jaké vydávají zvuky, když se jimi klepne o tvrdý povrch. Všimněte si, jak moc se děťátko soustředí a s nekonečnou snahou chce uchopit každý nový předmět, všimněte si potěšení ve tváři, když se mu konečně podaří něco vzít, byť jen na okamžik. Radost v případě úspěchu uvolňuje do mozku chemické látky nazývané endorfiny, které přinášejí pocit klidu a naplnění.

Symbolická hra

Psychologové často rozlišují dva druhy hry: praktickou hru a symbolickou hru. Funkční hra znamená používání předmětů k účelu, ke kterému byly původně vytvořeny, například uchopování předmětů na závěsném kroužku, kutálející se míčky, stavění kostek. Symbolická hra je však mnohem zajímavější. Nejenže při ní dítě vytváří příběh na základě kostek, ale asi od 18 měsíců začíná používat předměty k účelům, ke kterým se běžně nepoužívají. Může například vzít banán a použít ho jako telefon a dokonce předstírat telefonický rozhovor přes banán! Případně by mohlo použít jeden z prstíků, jako že to je pejsek a druhý prstík, jako že to je kočička a povídají si spolu!  Co dítěti umožňuje jedním předmětem nahrazovat jiný předmět nebo dokonce vymyslet si rozhovor s úplně prázdnýma rukama? Psychologové se domnívají, že to představuje obrovský pokrok v poznávacích schopnostech dítěte, možnost symbolického myšlení. Vezměme si třeba příklad s banánem a telefonem. Když si dítě povšimne podobnosti tvaru, musí v mozku odložit nebo zcela izolovat všechno ostatní, co ví o opravdových banánech (jsou v trsech, dají se jíst, nevydávají zvuk) a dočasně přisoudit banánu, který má v ruce, to, co ví o telefonech (zvoní, mohou se použít k rozhovoru s jinými lidmi, kteří tu nejsou), takže předstírání se může rozvinout. K tomu je nutná schopnost dítěte nastavit si v mozku novou, ale dočasnou symbolickou představu, kterou musí izolovat od svých dosavadních mentálních představ o skutečném světě. Od té chvíle může žít ve vnitřně vytvořeném světě “jako kdyby”: banán je telefon. Během této části hry nevidíte dítě, které se pokusí sníst banán, dokud má roli telefonu! A přesto i po dobu, kdy předstírá, nesmaže dítě z paměti pravé vlastnosti předmětů (co ví, že platí o skutečných banánech) protože jakmile hra skončí, klidně si ho oloupe a sní! Někteří psychologové se přou, že svět symbolické hry “jako kdyby” je důležitým předchůdcem porozumění starších dětí významu “kdyby” hypotetických výroků typu “kdyby psi měli křídla, mohli by létat”. Mozek dítěte musí vyvinout složitou dynamickou mentální činnost, aby se mohla odehrát zdánlivě jednoduchá hra na symbolické “jako kdyby”.

Ačkoliv symbolická hra začíná během druhého roku života, může pokračovat až do pátého roku a dokonce déle. Její význam tkví v mentální činnosti mozku nutné k tomu, aby dítě mohlo nastavit hru: dítě musí mentálně představovat různé protagonisty a předměty ve hře a pamatovat si, jaké role jim přisoudilo. Je to důležité cvičení pro hlavní paměť. Může například vzít dvě stejné panenky a rozhodnout se, že jedna bude představovat maminku a druhá miminko, nebo že korálek je kousek čokolády, zatímco špalek dřeva je autobus. Když si role takto určí, musí je dodržet během celé hry. Pro batole je to dosti složitý úkol, neboť symbolické předměty se často vůbec nepodobají předmětům, které mají představovat. 

Zhruba od dvou až dvou a půl roku děti často doprovázejí hru průběžným verbálním vyprávěním, buď vymyšleným podle fantazie, případně zachycujícím událost, které nedokázaly plně porozumět, nebo byla citově vypjatá. Aby toho byly schopny, musí ve vyprávění dodržet sled událostí. Při pozorování tohoto zdánlivě nedůležitého hraní tedy pozorně poslouchejte magické vyprávění vaší ratolesti, které si polohlasně přeříkává, a nezapomeňte, že to klade obrovské nároky na její paměť, vynalézavost i jazyk.

Věděli jste, že děti při hře často používají dvě různé formy jazyka? Jedna zajímavá studie provedená ve Spojených státech nenápadně sledovala skupiny dětí při symbolických hrách a nahrála jazyk, který používaly. Podle průzkumu používaly děti dva různé způsoby sdělování zcela totožného významu, podle toho, zda hrály roli v symbolické hře nebo zda ji komentovaly. Takže například jeden tvar budoucího času byl použit, když mluvila jedna postava ve hře: “Teď se chystám jít do parku.” Když však na okamžik hru přerušily, aby komentovaly nějakou událost, použily jiný tvar budoucího času, aby sdělily něco obdobného významu. (“Vezmu teď druhou panenku, aby mohl táta přijít domů.”) Vědci zaznamenali, že to tak děti dělají neustále, a došli k závěru, že používají různé formy jazyka, aby jasně odlišily, kdy jsou v symbolické hře a kdy z ní vystoupí, aby určily různé postavy nebo události, i když sdělují něco stejného významu. To jsou podstatné znaky, kterými děti jazykově označují, že jde o symbolickou hru, během níž je možné narušit běžnou realitu a vejít do vnitřně vytvořeného světa hry. Během ní pak mohou lidé létat, ptáci umí mluvit, tužku je možné uvařit a sníst a neexistující vodu je možné nalít ze džbánu a pomalu pít pravítkem, které má momentální roli slámky. Představte si, jaké kejkle musí dětský mozek provádět s těmito přechodnými mentálními představami, aniž by zničil ty stálé, týkající se reálného světa.

Možnosti symbolické hry jsou téměř neomezené. Nikdy neposuzujte dětskou hru jako hloupost. Je to vlastně kreativní psaní scénáře, vymýšlení zápletky a stavba linie příběhu, přijímání různých rolí, mnohostranné rozšiřování fantazie a inteligence.

Hra v citovém vývoji

Význam hry v citovém vývoji nelze přeceňovat. Děti budou často čelit složitému problému, jako je například narození sourozence, a budou se s ním vyrovnávat v nikým nerušeném bezpečí hry ve svém vlastním světě. Dětští psychoterapeuti často využívají hry, aby pomohli dětem, které utrpěly trauma. Jako rodič se často můžete dovědět více o strachu a úzkosti svých dětí, když je budete nenápadně pozorovat při hře, než když se jich budete přímo vyptávat. Takže raději než se ptát “jsi rozrušený?”, což vyžaduje, aby dítě vyjádřilo své pocity slovně, - něco, co v tomto stádiu vývoje přesahuje jeho kapacitu – můžete zjistit jeho hlubší pocity pozorným sledováním detailů hry. Hněv a žárlivost často mohou ustoupit, když se uvolní při hře s panenkou. Proto je dobrý nápad koupit batoleti miminko na hraní, když čekáte druhé dítě. Nekárejte dítě, když vidíte, že na panenku křičí nebo jí bije. Je to vlastně zdravý projev, že se snaží pochopit a ovládnout své nové city, přičemž svou úzkost projevuje v symbolickém světě a daleko od skutečného miminka ve skutečném světě. Děti také používají hru, aby se vyrovnaly se společenskými konvencemi. Přehrávají s panenkami společensky výrazné role jako je učitel, strojvedoucí, maminka, tatínek, miminko nebo policista nejrůznějšími složitými způsoby, aby zkoumaly, jak se takové role liší a postupně pochopily své místo ve stále se rozšiřujícím společenském prostředí.

Takže příště, až uvidíte, že vaše dítě je ponořeno do podle vás “pouhé nedůležité hry”, zkuste je sledovat z jiného pohledu a zamyslet se nad všemi inteligentními spojeními vznikajícími v jeho rychle se rozvíjejícím mozku! 

Mnozí rodiče považují hru za pouhý prostředek k pobavení dětí a trávení času. Jak často se slyšíme říkat: “On si jen hraje.” Ale není to žádné “jen”. Dokonce bych řekla, že hra je pro rozvoj dítěte stejně tak důležitá, ne-li důležitější než učit se číst, psát a počítat!

Význam hry

Kdy začíná hra?

Symbolická hra

Hra v citovém vývoji

Význam hry

Hra má skutečně zásadní význam pro rozvoj sociálních, citových, jazykových a intelektuálních schopností dítěte a podporuje rozšiřování jeho vědomostí o světě, tak složitých věcí, jako je velikost, tvar, přitažlivost, váha, pevnost a pružnost. A uvidíme, že toto poznávání začíná již v prvních měsících po narození. Součástí hry je také rozvoj jemných motorických dovedností i celkových tělesných motorických dovedností, posilování svalů dítěte ke šplhání, běhání i zacházení s předměty. Kromě zkoumání vlastností předmětů podporuje hra také vynalézavost, představivost, tvořivost a schopnosti řešit nejrůznější problémy. Pozorovat složitost hry malého dítěte je někdy vskutku úžasné. Hra je tedy zásadní pro zdravý mentální i fyzický rozvoj a napomáhá malému dítěti postupně chápat jeho svět. Mohli byste se však také zeptat: Jak by mohlo šoupání dvou kostek po podlaze, které představují auta, a povykování “vrum, vrum, vrum” přispívat k vytváření dlouhodobých spojení v mozku dítěte? Nikdy vás nejspíš nenapadlo, že by hra mohla mít tak důležitou funkci.  Rozeberme tedy hru podrobně a podívejme se, co se ve skutečnosti skrývá pod touto zdánlivě neužitečnou činností, které se děti plně věnují během prvních let života.

Kdy začíná hra?

Udělat čáru, která by zřetelně odlišovala hru od zkoumání, například když dítě znovu a znovu hází hračky na zem z vysoké židličky, je někdo dosti těžké. Hraje si, snaží se rozčílit maminku nebo experimentuje s gravitací? Nejspíš je to všechno dohromady, ale hra má tak významnou roli ve vývoji, že hravé aspekty jakékoli aktivity by neměly být podceňovány. Záleží vlastně na tom, jak je hra definována. Podle mého názoru začíná kolem třetího měsíce života, kdy dítě tráví hodiny ve snaze trefit se do předmětů visících nad postýlkou nebo chytit se za prstíčky na nohou. Toto zdánlivé nicnedělání vede postupně k rozvoji koordinace oka a ruky a v mozku dítěte tak vznikají nová spojení mezi tím, čemu se říká “zraková kůra” a “motorická kůra”. Spojení jak uvnitř mozku, tak v jeho částech, jsou podstatná pro vývoj. Z batolat se stávají malí fyzikové, když během hry objevují, jak se předměty liší svou vahou, velikostí a tvarem, a jaké vydávají zvuky, když se jimi klepne o tvrdý povrch. Všimněte si, jak moc se děťátko soustředí a s nekonečnou snahou chce uchopit každý nový předmět, všimněte si potěšení ve tváři, když se mu konečně podaří něco vzít, byť jen na okamžik. Radost v případě úspěchu uvolňuje do mozku chemické látky nazývané endorfiny, které přinášejí pocit klidu a naplnění.

Symbolická hra

Psychologové často rozlišují dva druhy hry: praktickou hru a symbolickou hru. Funkční hra znamená používání předmětů k účelu, ke kterému byly původně vytvořeny, například uchopování předmětů na závěsném kroužku, kutálející se míčky, stavění kostek. Symbolická hra je však mnohem zajímavější. Nejenže při ní dítě vytváří příběh na základě kostek, ale asi od 18 měsíců začíná používat předměty k účelům, ke kterým se běžně nepoužívají. Může například vzít banán a použít ho jako telefon a dokonce předstírat telefonický rozhovor přes banán! Případně by mohlo použít jeden z prstíků, jako že to je pejsek a druhý prstík, jako že to je kočička a povídají si spolu!  Co dítěti umožňuje jedním předmětem nahrazovat jiný předmět nebo dokonce vymyslet si rozhovor s úplně prázdnýma rukama? Psychologové se domnívají, že to představuje obrovský pokrok v poznávacích schopnostech dítěte, možnost symbolického myšlení. Vezměme si třeba příklad s banánem a telefonem. Když si dítě povšimne podobnosti tvaru, musí v mozku odložit nebo zcela izolovat všechno ostatní, co ví o opravdových banánech (jsou v trsech, dají se jíst, nevydávají zvuk) a dočasně přisoudit banánu, který má v ruce, to, co ví o telefonech (zvoní, mohou se použít k rozhovoru s jinými lidmi, kteří tu nejsou), takže předstírání se může rozvinout. K tomu je nutná schopnost dítěte nastavit si v mozku novou, ale dočasnou symbolickou představu, kterou musí izolovat od svých dosavadních mentálních představ o skutečném světě. Od té chvíle může žít ve vnitřně vytvořeném světě “jako kdyby”: banán je telefon. Během této části hry nevidíte dítě, které se pokusí sníst banán, dokud má roli telefonu! A přesto i po dobu, kdy předstírá, nesmaže dítě z paměti pravé vlastnosti předmětů (co ví, že platí o skutečných banánech) protože jakmile hra skončí, klidně si ho oloupe a sní! Někteří psychologové se přou, že svět symbolické hry “jako kdyby” je důležitým předchůdcem porozumění starších dětí významu “kdyby” hypotetických výroků typu “kdyby psi měli křídla, mohli by létat”. Mozek dítěte musí vyvinout složitou dynamickou mentální činnost, aby se mohla odehrát zdánlivě jednoduchá hra na symbolické “jako kdyby”.

Ačkoliv symbolická hra začíná během druhého roku života, může pokračovat až do pátého roku a dokonce déle. Její význam tkví v mentální činnosti mozku nutné k tomu, aby dítě mohlo nastavit hru: dítě musí mentálně představovat různé protagonisty a předměty ve hře a pamatovat si, jaké role jim přisoudilo. Je to důležité cvičení pro hlavní paměť. Může například vzít dvě stejné panenky a rozhodnout se, že jedna bude představovat maminku a druhá miminko, nebo že korálek je kousek čokolády, zatímco špalek dřeva je autobus. Když si role takto určí, musí je dodržet během celé hry. Pro batole je to dosti složitý úkol, neboť symbolické předměty se často vůbec nepodobají předmětům, které mají představovat. 

Zhruba od dvou až dvou a půl roku děti často doprovázejí hru průběžným verbálním vyprávěním, buď vymyšleným podle fantazie, případně zachycujícím událost, které nedokázaly plně porozumět, nebo byla citově vypjatá. Aby toho byly schopny, musí ve vyprávění dodržet sled událostí. Při pozorování tohoto zdánlivě nedůležitého hraní tedy pozorně poslouchejte magické vyprávění vaší ratolesti, které si polohlasně přeříkává, a nezapomeňte, že to klade obrovské nároky na její paměť, vynalézavost i jazyk.

Věděli jste, že děti při hře často používají dvě různé formy jazyka? Jedna zajímavá studie provedená ve Spojených státech nenápadně sledovala skupiny dětí při symbolických hrách a nahrála jazyk, který používaly. Podle průzkumu používaly děti dva různé způsoby sdělování zcela totožného významu, podle toho, zda hrály roli v symbolické hře nebo zda ji komentovaly. Takže například jeden tvar budoucího času byl použit, když mluvila jedna postava ve hře: “Teď se chystám jít do parku.” Když však na okamžik hru přerušily, aby komentovaly nějakou událost, použily jiný tvar budoucího času, aby sdělily něco obdobného významu. (“Vezmu teď druhou panenku, aby mohl táta přijít domů.”) Vědci zaznamenali, že to tak děti dělají neustále, a došli k závěru, že používají různé formy jazyka, aby jasně odlišily, kdy jsou v symbolické hře a kdy z ní vystoupí, aby určily různé postavy nebo události, i když sdělují něco stejného významu. To jsou podstatné znaky, kterými děti jazykově označují, že jde o symbolickou hru, během níž je možné narušit běžnou realitu a vejít do vnitřně vytvořeného světa hry. Během ní pak mohou lidé létat, ptáci umí mluvit, tužku je možné uvařit a sníst a neexistující vodu je možné nalít ze džbánu a pomalu pít pravítkem, které má momentální roli slámky. Představte si, jaké kejkle musí dětský mozek provádět s těmito přechodnými mentálními představami, aniž by zničil ty stálé, týkající se reálného světa.

Možnosti symbolické hry jsou téměř neomezené. Nikdy neposuzujte dětskou hru jako hloupost. Je to vlastně kreativní psaní scénáře, vymýšlení zápletky a stavba linie příběhu, přijímání různých rolí, mnohostranné rozšiřování fantazie a inteligence.

Hra v citovém vývoji

Význam hry v citovém vývoji nelze přeceňovat. Děti budou často čelit složitému problému, jako je například narození sourozence, a budou se s ním vyrovnávat v nikým nerušeném bezpečí hry ve svém vlastním světě. Dětští psychoterapeuti často využívají hry, aby pomohli dětem, které utrpěly trauma. Jako rodič se často můžete dovědět více o strachu a úzkosti svých dětí, když je budete nenápadně pozorovat při hře, než když se jich budete přímo vyptávat. Takže raději než se ptát “jsi rozrušený?”, což vyžaduje, aby dítě vyjádřilo své pocity slovně, - něco, co v tomto stádiu vývoje přesahuje jeho kapacitu – můžete zjistit jeho hlubší pocity pozorným sledováním detailů hry. Hněv a žárlivost často mohou ustoupit, když se uvolní při hře s panenkou. Proto je dobrý nápad koupit batoleti miminko na hraní, když čekáte druhé dítě. Nekárejte dítě, když vidíte, že na panenku křičí nebo jí bije. Je to vlastně zdravý projev, že se snaží pochopit a ovládnout své nové city, přičemž svou úzkost projevuje v symbolickém světě a daleko od skutečného miminka ve skutečném světě. Děti také používají hru, aby se vyrovnaly se společenskými konvencemi. Přehrávají s panenkami společensky výrazné role jako je učitel, strojvedoucí, maminka, tatínek, miminko nebo policista nejrůznějšími složitými způsoby, aby zkoumaly, jak se takové role liší a postupně pochopily své místo ve stále se rozšiřujícím společenském prostředí.

Takže příště, až uvidíte, že vaše dítě je ponořeno do podle vás “pouhé nedůležité hry”, zkuste je sledovat z jiného pohledu a zamyslet se nad všemi inteligentními spojeními vznikajícími v jeho rychle se rozvíjejícím mozku! 

Mnozí rodiče považují hru za pouhý prostředek k pobavení dětí a trávení času. Jak často se slyšíme říkat: “On si jen hraje.” Ale není to žádné “jen”. Dokonce bych řekla, že hra je pro rozvoj dítěte stejně tak důležitá, ne-li důležitější než učit se číst, psát a počítat!

Význam hry

Kdy začíná hra?

Symbolická hra

Hra v citovém vývoji

Význam hry

Hra má skutečně zásadní význam pro rozvoj sociálních, citových, jazykových a intelektuálních schopností dítěte a podporuje rozšiřování jeho vědomostí o světě, tak složitých věcí, jako je velikost, tvar, přitažlivost, váha, pevnost a pružnost. A uvidíme, že toto poznávání začíná již v prvních měsících po narození. Součástí hry je také rozvoj jemných motorických dovedností i celkových tělesných motorických dovedností, posilování svalů dítěte ke šplhání, běhání i zacházení s předměty. Kromě zkoumání vlastností předmětů podporuje hra také vynalézavost, představivost, tvořivost a schopnosti řešit nejrůznější problémy. Pozorovat složitost hry malého dítěte je někdy vskutku úžasné. Hra je tedy zásadní pro zdravý mentální i fyzický rozvoj a napomáhá malému dítěti postupně chápat jeho svět. Mohli byste se však také zeptat: Jak by mohlo šoupání dvou kostek po podlaze, které představují auta, a povykování “vrum, vrum, vrum” přispívat k vytváření dlouhodobých spojení v mozku dítěte? Nikdy vás nejspíš nenapadlo, že by hra mohla mít tak důležitou funkci.  Rozeberme tedy hru podrobně a podívejme se, co se ve skutečnosti skrývá pod touto zdánlivě neužitečnou činností, které se děti plně věnují během prvních let života.

Kdy začíná hra?

Udělat čáru, která by zřetelně odlišovala hru od zkoumání, například když dítě znovu a znovu hází hračky na zem z vysoké židličky, je někdo dosti těžké. Hraje si, snaží se rozčílit maminku nebo experimentuje s gravitací? Nejspíš je to všechno dohromady, ale hra má tak významnou roli ve vývoji, že hravé aspekty jakékoli aktivity by neměly být podceňovány. Záleží vlastně na tom, jak je hra definována. Podle mého názoru začíná kolem třetího měsíce života, kdy dítě tráví hodiny ve snaze trefit se do předmětů visících nad postýlkou nebo chytit se za prstíčky na nohou. Toto zdánlivé nicnedělání vede postupně k rozvoji koordinace oka a ruky a v mozku dítěte tak vznikají nová spojení mezi tím, čemu se říká “zraková kůra” a “motorická kůra”. Spojení jak uvnitř mozku, tak v jeho částech, jsou podstatná pro vývoj. Z batolat se stávají malí fyzikové, když během hry objevují, jak se předměty liší svou vahou, velikostí a tvarem, a jaké vydávají zvuky, když se jimi klepne o tvrdý povrch. Všimněte si, jak moc se děťátko soustředí a s nekonečnou snahou chce uchopit každý nový předmět, všimněte si potěšení ve tváři, když se mu konečně podaří něco vzít, byť jen na okamžik. Radost v případě úspěchu uvolňuje do mozku chemické látky nazývané endorfiny, které přinášejí pocit klidu a naplnění.

Symbolická hra

Psychologové často rozlišují dva druhy hry: praktickou hru a symbolickou hru. Funkční hra znamená používání předmětů k účelu, ke kterému byly původně vytvořeny, například uchopování předmětů na závěsném kroužku, kutálející se míčky, stavění kostek. Symbolická hra je však mnohem zajímavější. Nejenže při ní dítě vytváří příběh na základě kostek, ale asi od 18 měsíců začíná používat předměty k účelům, ke kterým se běžně nepoužívají. Může například vzít banán a použít ho jako telefon a dokonce předstírat telefonický rozhovor přes banán! Případně by mohlo použít jeden z prstíků, jako že to je pejsek a druhý prstík, jako že to je kočička a povídají si spolu!  Co dítěti umožňuje jedním předmětem nahrazovat jiný předmět nebo dokonce vymyslet si rozhovor s úplně prázdnýma rukama? Psychologové se domnívají, že to představuje obrovský pokrok v poznávacích schopnostech dítěte, možnost symbolického myšlení. Vezměme si třeba příklad s banánem a telefonem. Když si dítě povšimne podobnosti tvaru, musí v mozku odložit nebo zcela izolovat všechno ostatní, co ví o opravdových banánech (jsou v trsech, dají se jíst, nevydávají zvuk) a dočasně přisoudit banánu, který má v ruce, to, co ví o telefonech (zvoní, mohou se použít k rozhovoru s jinými lidmi, kteří tu nejsou), takže předstírání se může rozvinout. K tomu je nutná schopnost dítěte nastavit si v mozku novou, ale dočasnou symbolickou představu, kterou musí izolovat od svých dosavadních mentálních představ o skutečném světě. Od té chvíle může žít ve vnitřně vytvořeném světě “jako kdyby”: banán je telefon. Během této části hry nevidíte dítě, které se pokusí sníst banán, dokud má roli telefonu! A přesto i po dobu, kdy předstírá, nesmaže dítě z paměti pravé vlastnosti předmětů (co ví, že platí o skutečných banánech) protože jakmile hra skončí, klidně si ho oloupe a sní! Někteří psychologové se přou, že svět symbolické hry “jako kdyby” je důležitým předchůdcem porozumění starších dětí významu “kdyby” hypotetických výroků typu “kdyby psi měli křídla, mohli by létat”. Mozek dítěte musí vyvinout složitou dynamickou mentální činnost, aby se mohla odehrát zdánlivě jednoduchá hra na symbolické “jako kdyby”.

Ačkoliv symbolická hra začíná během druhého roku života, může pokračovat až do pátého roku a dokonce déle. Její význam tkví v mentální činnosti mozku nutné k tomu, aby dítě mohlo nastavit hru: dítě musí mentálně představovat různé protagonisty a předměty ve hře a pamatovat si, jaké role jim přisoudilo. Je to důležité cvičení pro hlavní paměť. Může například vzít dvě stejné panenky a rozhodnout se, že jedna bude představovat maminku a druhá miminko, nebo že korálek je kousek čokolády, zatímco špalek dřeva je autobus. Když si role takto určí, musí je dodržet během celé hry. Pro batole je to dosti složitý úkol, neboť symbolické předměty se často vůbec nepodobají předmětům, které mají představovat. 

Zhruba od dvou až dvou a půl roku děti často doprovázejí hru průběžným verbálním vyprávěním, buď vymyšleným podle fantazie, případně zachycujícím událost, které nedokázaly plně porozumět, nebo byla citově vypjatá. Aby toho byly schopny, musí ve vyprávění dodržet sled událostí. Při pozorování tohoto zdánlivě nedůležitého hraní tedy pozorně poslouchejte magické vyprávění vaší ratolesti, které si polohlasně přeříkává, a nezapomeňte, že to klade obrovské nároky na její paměť, vynalézavost i jazyk.

Věděli jste, že děti při hře často používají dvě různé formy jazyka? Jedna zajímavá studie provedená ve Spojených státech nenápadně sledovala skupiny dětí při symbolických hrách a nahrála jazyk, který používaly. Podle průzkumu používaly děti dva různé způsoby sdělování zcela totožného významu, podle toho, zda hrály roli v symbolické hře nebo zda ji komentovaly. Takže například jeden tvar budoucího času byl použit, když mluvila jedna postava ve hře: “Teď se chystám jít do parku.” Když však na okamžik hru přerušily, aby komentovaly nějakou událost, použily jiný tvar budoucího času, aby sdělily něco obdobného významu. (“Vezmu teď druhou panenku, aby mohl táta přijít domů.”) Vědci zaznamenali, že to tak děti dělají neustále, a došli k závěru, že používají různé formy jazyka, aby jasně odlišily, kdy jsou v symbolické hře a kdy z ní vystoupí, aby určily různé postavy nebo události, i když sdělují něco stejného významu. To jsou podstatné znaky, kterými děti jazykově označují, že jde o symbolickou hru, během níž je možné narušit běžnou realitu a vejít do vnitřně vytvořeného světa hry. Během ní pak mohou lidé létat, ptáci umí mluvit, tužku je možné uvařit a sníst a neexistující vodu je možné nalít ze džbánu a pomalu pít pravítkem, které má momentální roli slámky. Představte si, jaké kejkle musí dětský mozek provádět s těmito přechodnými mentálními představami, aniž by zničil ty stálé, týkající se reálného světa.

Možnosti symbolické hry jsou téměř neomezené. Nikdy neposuzujte dětskou hru jako hloupost. Je to vlastně kreativní psaní scénáře, vymýšlení zápletky a stavba linie příběhu, přijímání různých rolí, mnohostranné rozšiřování fantazie a inteligence.

Hra v citovém vývoji

Význam hry v citovém vývoji nelze přeceňovat. Děti budou často čelit složitému problému, jako je například narození sourozence, a budou se s ním vyrovnávat v nikým nerušeném bezpečí hry ve svém vlastním světě. Dětští psychoterapeuti často využívají hry, aby pomohli dětem, které utrpěly trauma. Jako rodič se často můžete dovědět více o strachu a úzkosti svých dětí, když je budete nenápadně pozorovat při hře, než když se jich budete přímo vyptávat. Takže raději než se ptát “jsi rozrušený?”, což vyžaduje, aby dítě vyjádřilo své pocity slovně, - něco, co v tomto stádiu vývoje přesahuje jeho kapacitu – můžete zjistit jeho hlubší pocity pozorným sledováním detailů hry. Hněv a žárlivost často mohou ustoupit, když se uvolní při hře s panenkou. Proto je dobrý nápad koupit batoleti miminko na hraní, když čekáte druhé dítě. Nekárejte dítě, když vidíte, že na panenku křičí nebo jí bije. Je to vlastně zdravý projev, že se snaží pochopit a ovládnout své nové city, přičemž svou úzkost projevuje v symbolickém světě a daleko od skutečného miminka ve skutečném světě. Děti také používají hru, aby se vyrovnaly se společenskými konvencemi. Přehrávají s panenkami společensky výrazné role jako je učitel, strojvedoucí, maminka, tatínek, miminko nebo policista nejrůznějšími složitými způsoby, aby zkoumaly, jak se takové role liší a postupně pochopily své místo ve stále se rozšiřujícím společenském prostředí.

Takže příště, až uvidíte, že vaše dítě je ponořeno do podle vás “pouhé nedůležité hry”, zkuste je sledovat z jiného pohledu a zamyslet se nad všemi inteligentními spojeními vznikajícími v jeho rychle se rozvíjejícím mozku! 

Zpět na začátek