Odloučení je těžké pro dítě i rodiče

Komentoval(a): 0 Člen   Prohlédnout komentáře

Autor: Caroline Clauss-Ehlers, Ph.D.

Shrnutí článku

Odloučení od rodiče je běžnou součástí vývoje dítěte i rodičovství. Vyznačuje se vývojovými milníky, jako je naučit se používat nočník a chození do jeslí nebo školky. Tyto změny přinášejí nové zkušenosti, když vaše dítě začne objevovat svět novým způsobem. 

Být opuštěn a opouštět

Odloučení a úzkost

Jak dítěti pomoci

Jak pomoci sobě

Být opuštěn a opouštět

Během této doby si děti například osvojí slova, týkající se chození na záchod. Rodiče se naučí, jak poznat, že dítěti se chce na záchod. Společenský kontakt s rodinou a přáteli, větší mobilita a zvětšující se slovní zásoba jsou přípravou dětí na tyto počáteční změny v životě.

Tyto přechody mohou být složité jak pro dítě, tak i pro rodiče. Rodič úzkostně a s obavami sleduje, zda dítě upadne, až udělá těch několik prvních samostatných krůčků. Dítě začíná být smutné, když se musí rozloučit s kamarádem po dnu plném zábavy ve školce.

Odloučení a úzkost

Odloučení je nelehký krok, když se dítě s úzkostí bojí opustit rodiče nebo pečovatele. Určitá míra úzkosti je běžná a dokonce na místě. Vezměte si například okamžik loučení, když od malého odcházíte do práce. “Nechoď, mami!” pláče. “Pusu, dej mi ještě pusu!” Cítíte se příšerně. Jen s velkým úsilím odházíte a zavíráte dveře. Cestou do práce voláte, zda si dítě spokojeně hraje.

Odloučení se zvládá hůře, jestliže je úzkost intenzivní, trvá dlouho a pokračuje. Dítě, které nechce jít do jeslí, je typickým příkladem. Dítě může zajít hodně daleko, jen aby s vámi mohlo zůstat doma. Říká, že mu není dobře, bolí ho bříško, a to je přesvědčivý důkaz – prostě nechce jít a tečka.

Nezapomeňte, že problémy s odloučením se objevují často během vývojových přechodů, jako například spaní ve vlastní postýlce nebo přijetí bratříčka nebo sestřičky. Děje-li se toto u vás doma, zeptejte se dítěte, co je pro něj na nové situaci tak těžké. Malé děti zpravidla nedovedou své prožitky verbálně vyjádřit, nechte je tedy, ať si hrají nebo něco namalují, abyste se o jejich pocitech dověděli více. Sledujte, kdy nastává intenzivní reakce. Dochází k ní, než opouštíte dům na delší dobu? Dochází k ní, když jdete s mladším dítětem k lékaři a starší neberete s sebou? Reakce, které u dítěte vypozorujete, vám mohou být nápomocné ve snaze zvládnout složité situace při odloučení. Některé děti nemají například problém se rozloučit, když skončí nějaká činnost nebo akce.  Pro jiné je odchod tíživý a bolestný. Pokud se určí, kdy odchod nastane, dítě se na něj může předem připravit. Problémy s odloučením mohou také nastat, když se poprvé objeví paní na hlídání při vašem návratu do práce. Dobrým pravidlem v této situaci je urychlit odchod. Neprotahujte loučení, prodloužíte tím rozrušení dítěte. Určitě se však s dítětem osobně rozlučte a “nezmizte” mu, když je v jiné místnosti. Časem by náhlé mizení působilo dítěti úzkost. Bálo by se, když vás najednou nebude mít nablízku. Vyhýbání se loučení také znamená, že si dítě neuvědomí skutečnost, kdy jste s ním, kdy odcházíte a kdy je s paní na hlídání.

Zahájení školní docházky je dalším důležitým přechodem pro dítě. Zjistěte, jakým způsobem by se dal přechod usnadnit.  Seznamte se s budoucími spolužáky a zajděte do školy v létě před začátkem školního roku, aby se snížil strach z neznáma. Některé školky mají zahajovací programy, kdy rodiče zůstávají ve školce s dětmi na začátku roku a postupně svou přítomnost ve třídě omezují.

Jak pomoci sobě

Konečně se také zamyslete nad svými vlastními problémy s odloučením.  Když dítě radostně běží z vaší náruče do třídy hned, jak vstoupíte do školy, nedivíte se najednou: “Počkat! Znamená to, že moje dítě nechce být se mnou? Copak je to pro něj tak jednoduché říct mi ahoj?” I když je to běžná lidská reakce, je důležité se zamyslet nad tím, zda problémy rodiče s odloučením neovlivňují problémy dětí. Děti jsou jako houby. Jejich vnímavost a schopnost odhadnout lidi (jako i své rodiče!) znamená, že reagují podle toho, jak si myslí, že to děláte vy. Promluvte si o svém zápolení s odloučením s partnerem, přáteli nebo jinými rodiči. Pro děti je těžší se s vámi rozloučit, když cítí, že vy se s nimi rozloučit nechcete. 

Odloučení, s kterým máte problémy vy i vaše dítě, se dá také zvládnout zavedením rituálu loučení. Rituál loučení může být jen jednoduché mávání a posílání pusinek z ulice dítěti do okna, když jste na cestě do práce. Můžete také s malým naplánovat nějakou zábavnou činnost, kterou spolu budete dělat, až se vrátíte. Rozhovor o návštěvě knihovny nebo hře doma je něco, na co se vy i vaše dítě můžete těšit a odloučení to velice usnadní. Nezapomeňte, že vyrůstat je těžké nejen pro dítě, ale i pro rodiče!  

Zpět na začátek