Proč jsou děti přecitlivělé. Vše o přirozeném vývoji, na co jsou děti choulostivé

Proč jsou děti přecitlivělé. Vše o přirozeném vývoji, na co jsou děti choulostivé

Annette Karmiloff-Smith & Malte Mienert PhD, FBA, FMedSci, MAE & Prof. Dr.

Stydí se vaše dítě před novými lidmi nebo ho vykolejí změna? Je běžné, že je dítě od dvou do sedmi let přecitlivělé. O přecitlivělosti u dětí a jak můžete pomoci, si přečtěte dále!

Přecitlivělost na něco může být obecně rozšířená i charakteristická jen pro jedno dítě. Ve všech fázích vývoje dítěte se však setkáte s věcmi, na které jsou přecitlivělé všechny děti. Různě choulostivé se děti stávají ve věku od dvou do sedmi let. Souvisí to s jejich kognitivním, sociálním, fyzickým a přirozeným vývojem.

Vytváření vazeb
Když dítě poprvé odejde z domova, musí se naučit vytvářet si pouta i s jinými lidmi, než je tatínek a maminka. Bude postaveno před další aspekt své nezávislosti. Toto období může být náročné – nejen pro vaše dítě, ale i pro vás!

Při vytváření nových vazeb mohou děti často reagovat přecitlivělostí v běžných věcech, jako jsou třeba hygienické návyky – nemusí jim být příjemné dojít si na záchod v přítomnosti jiné osoby, než je maminka nebo tatínek. Když dáte dítěti stejný výrobek, jaký používáte doma, bude mít něco známého a vytvoří si spojení mezi svým novým pečovatelem a domovem.

Nejlepší tipy, které vašemu dítěti pomůžou vytvořit si více vazeb:
Je důležité, abyste si s novou osobou, která o dítě pečuje, vytvořila sama vztah. Získáte tak jistotu, že můžete dítě do její péče svěřit, a pomůže vám to tuto jistotu předat i vašemu dítěti.
Když od vás dítě odchází k dané osobě, ke které si potřebuje vytvořit pouto, snažte se tvářit pozitivně a povzbudivě. Posilujte nezávislost dítěte.
Změna děti snadno vykolejí. Snažte se svému dítěti zavést rutinu, že bude potkávat stejné lidi a používat stejné výrobky. Nový zubní kartáček nebo nový šampón, které koupíte bez jeho „schválení“, mohou udělat medvědí službu.

Hodnoticí emoce sebeuvědomování
Ve třech nebo čtyřech letech si dítě začne vytvářet představu toho, jak chce být vnímáno a jak chce jednat. Bude se řídit přirozeným vývojem a vytvoří si takové charakterové rysy, jako je sebepochybování a stydlivost.

Pokud si vaše dítě bude chtít na záchodě utřít zadeček samo, měla byste mu dát čas, aby to vlastními silami zkusilo. Nejdříve mu ukažte, jak se to dělá, a pak jeho snažení sledujte a povzbuzujte ho. Dejte mu výrobek vhodný pro děti, který je speciálně navržen pro dětské ruce a který mu pomůže zvládnout danou věc bez pomoci, aby mohlo být na svůj úspěch hrdé.

Praktické rady, které vašemu dítěti pomohou překonat sebepochybnosti a stud:
Najděte rovnováhu mezi poskytováním dostatečné pomoci a ponecháním jeho snah na něm samotném. Nezapojujte se příliš brzy! Nabídněte svou podporu a přijměte, že bude dítě dělat chyby – důležité je, aby se nepřestávalo snažit. Pokud nemá vaše dítě v daném úkolu, který si předsevzalo, úspěch, ujistěte ho, že to není žádný problém – žádný učený z nebe nespadl a příště se to podaří!
Pokud vaše dítě projevuje o nějakou činnost zájem, dejte mu jednoduchý úkol a dostatek času, aby uspělo. S postupným přirozeným vývojem dítěti umožněte, aby se stejně vyvíjely i úkoly, které dokáže zvládnout. Blahopřejte mu i k těm nejmenším úspěchům.
Jakmile vaše dítě v daném úkolu uspěje, zkuste vymyslet vítězný popěvek, který si spolu můžete zpívat kdykoli, když udělá něco správně. Může dokonce pomoci, když vymyslíte popěvek, který dítěti umožní pamatovat si svůj úkol a kroky, které s ním souvisejí.


Emoce sebevnímání a sebeuvědomování
Ve dvou až třech letech si vaše dítě začne uvědomovat, že je samostatným jedincem s vlastní osobností. Začne se u něj objevovat stydlivost a ostýchavost.
Chození na záchod je nejtypičtějším příkladem – dítě začne před členy rodiny zavírat dveře na toaletu a bude trvat na tom, že to chce dělat samo, protože se bude před ostatními stydět. Jakmile se dítě začne takto chovat, můžete být v pokušení mu říct „nestyď se“ nebo „to, co říkají ostatní, tě nemusí trápit“. Pokuste se však dítě nechat, aby na to přišlo samo.

Pokud má vaše dítě imaginárního kamaráda, můžete tohoto kamaráda na záchod poslat s ním – můžete se za záchodovým dobrodružstvím vypravit společně a „objevovat“ zábavné produkty. Dítěti pomůžete překonat jeho nesmělost tím, že z čehokoli, z čeho se cítí v rozpacích, uděláte zábavnou hru. Použití imaginárního kamaráda vám pomůže vaši pozici posílit.

Nejlepší tipy, které vašemu dítěti pomohou překonat stydlivost/ostýchavost
Nechte na dítě působit situaci, ve které může ukázat své rozvíjející se emoce a sebeuvědomění, ale umožněte mu, aby se k vám mohlo vrátit jako do „bezpečného přístavu“, pokud se najednou začne stydět.
Pokud dítě nechce, nenuťte ho. Pokud dítě nějakou navrhovanou aktivitu odmítne udělat, nehádejte se s ním ani ho nenapomínejte. Zkuste udělat něco překvapivého nebo zajímavého, co ho od problému odvede.
Pokud si vaše dítě vytvoří neviditelného kamaráda, podporujte jeho fantazii. Na jeho kamaráda se ptejte – je to zvíře nebo jakou má barvu? Jakmile bude dítě spokojené, že jste jeho neviditelného přítele přijala, zkuste se aktivně zapojit, navrhnout pro něj jméno a hrát si s ním.

Mohlo by se vám líbit: