Vše o vývoji dítěte, vzdělávacích hračkách, mozku miminek

Vše o vývoji dítěte, vzdělávacích hračkách, mozku miminek

Annette Karmiloff-Smith PhD, FBA, FMedSci, MAE

Až si bude chtít vaše dítě zase „jen hrát“, zamyslete se. Hra má zásadní roli ve vývoji dítěte. Dále se dočtete, proč je hra tak důležitá, nebo dokonce proč je důležitější než četba, psaní a počítání.

Mnozí rodiče považují hru za pouhou zábavu, kterou si děti krátí dlouhou chvíli. Jak často se slyšíme říkat: „On si jenom hraje.“ Ale to není „jenom“. Já se dokonce odvažuji říci, že hra je stejně zásadní, ne-li zásadnější, pro vývoj dítěte jako čtení, psaní a počítání.

Význam hry

Hra má rozhodující význam v pěstování sociálních, citových, jazykových a intelektuálních schopností dítěte a rozvíjí u něj chápání světa a složitých věcí, jako je velikost, tvar, gravitační síla, váha, tuhost a pružnost. A uvidíme, že takové učení začíná již v prvních měsících po narození. Hra také rozvíjí jemnou motoriku, posiluje svaly dítěte potřebné k lezení, běhání a zacházení s těžkými předměty. Kromě zkoumání vlastností předmětů hra povzbuzuje vynalézavost, fantazii, tvořivost a všechna možná řešení problémů. Skutečně, pozorovat složitost dětské hry bere někdy dech. Takže hra je zásadní pro zdravý duševní a fyzický rozvoj a pomáhá dětem postupně chápat smysl tohoto světa. Ale možná se také zeptáte: Jak může šoupání dvou kostek po zemi, které představují auta, a zvuk „vrum, vrum, vrum“ přispívat k vytváření důležitých dlouhodobých propojení v mozku dítěte? Asi vás nikdy nenapadlo, že hra může mít tak důležitou funkci. Pojďme tedy rozebrat hru dopodrobna a nahlédnout, co ve skutečnosti skrývají zdánlivě banální aktivity, do nichž jsou děti ponořeny během prvních let života.

Kdy začíná hra?

Někdy je těžké jasně odlišit, kde končí hra a začíná zkoumání, například když dítě znovu a znovu hází výchovné hračky na zem s vysoké židličky. Hraje si, chce rozzlobit maminku, nebo experimentuje s gravitací? Je to nejspíš všechno dohromady, ale hra je ve vývoji dítěte tak podstatná, že hravé aspekty jakékoli činnosti by se neměly podceňovat. Podle toho, co si člověk pod pojmem hra představuje, hra podle mého začíná kolem třetího měsíce života, kdy se dítě celé hodiny snaží trefit do předmětů visících nad postýlkou nebo uchopit vlastní prstíky na nožičkách. Tyto zdánlivě banální činnosti vedou postupně ke zvládnutí koordinace zraku a rukou a vytváření nových propojení v mozku dítěte mezi tím, čemu se říká „vizuální mozková kůra“ a „motorická mozková kůra“. Propojení jak uvnitř mozkové oblasti, tak mezi nimi jsou pro rozvoj zásadní. Z děťátek se také stávají malí fyzikové, když si hrají, protože objevují, jak se předměty a hračky liší podle váhy, velikosti a tvaru, a jaké dělají zvuky, když jimi udeří o tvrdý povrch. Věnujte čas sledování koncentrace dítěte a jeho neutuchající snahy správně uchopit každý nový předmět. Všimněte si také, s jakou radostí ve tváři se mu nakonec podaří něco alespoň na krátký okamžik sevřít v ruce. Tato radost z úspěchu uvolňuje chemikálie, tzv. endorfiny, do mozku, a tak přináší pocit klidu a uspokojení.


Námětová hra

Psychologové často rozlišují dva druhy her: funkční hru a námětovou hru. Funkční hra znamená používání předmětů k účelům, ke kterým jsou určeny, jako je uchopování visících předmětů nad postýlkou, kutálení míčků, stavění kostek. Námětová hra je však mnohem zajímavější. Dítě při ní vymýšlí příběh o mostu nebo hradu, který z kostek postavilo. Od 18. měsíce začíná používat objekty k jiným účelům, než ke kterým jsou určeny. Například bude používat banán jako telefon a předvede důmyslný telefonní hovor do banánu. Každodenní předměty se stanou výchovnými hračkami. Může také použít jeden prstík a předstírat, že to je pejsek, který si povídá s kočičkou, což je druhý prstík. Co umožňuje dítěti zaměňovat jeden objekt za jiný, nebo dokonce přehrávat vymyšlené rozhovory bez cizí pomoci? Psychologové jsou přesvědčeni, že to znamená obrovský pokrok ve vývoji poznávacích schopností, možnost myšlení v symbolech. Vezměte si například banán a telefon. Nejprve, když si dítě povšimne podobnosti tvaru, musí ve svém mozku potlačit nebo úplně oddělit vše ostatní, co ví o skutečném banánu (rostou v trsech, dají se jíst, nevydávají zvuky) a dočasně k němu přiřadit to, co ví o telefonu (zvoní, dá se s ním mluvit s lidmi, kteří tady nejsou). Teprve pak může následovat předstírání. Podstatné je, že dítě si musí v mozku nastavit novou, byť dočasnou představu, kterou musí oddělit od stávající mentální představy o skutečném světě. Od té chvíle může žít ve svém vnitřním „jako“ světě: banán je telefon. Během této epizody nevidíte dítě jíst banán, když má roli telefonu! Přesto, i když předstírá, nevymaže ze své paměti skutečné vlastnosti objektů (co ví o skutečných banánech), protože, až hra skončí, klidně si banán oloupe a sní. Někteří psychologové se přou, že ten „jako“ svět námětové hry předchází u starších dětí chápání hypotetických vět, jako je prohlášení: „Kdyby měli psi křídla, mohli by létat.“ Dětský mozek musí vykonávat složité dynamické duševní pochody, aby zvládl zdánlivě jednoduchou hru na předstírání.

Námětová hra sice začíná během druhého roku života, ale může pokračovat až do pátého roku věku i déle. Její důležitost tkví v duševních pochodech mozku nutných k inscenaci této hry: dítě musí představovat různé protagonisty a předměty a pamatovat si, jaké role jim má přiřadit. Jedná se o důležité cvičení krátkodobé paměti. Může si například vzít dvě stejné panenky a rozhodnout se, že jedna bude hrát maminku a druhá novorozené miminko, nebo že korálek je kousek čokolády a dřívko je autobus. Jakmile dítě určí role, musí je udržet během přehrávání celé scénky. Pro batole to není jednoduchý úkol, protože vybrané předměty často vůbec nevypadají jako předměty, které představují.

Od asi dvou až do dvou a půl let věku budou děti doprovázet svou hru vyprávěním, buď na základě vlastní fantazie, nebo přehrají událost, která pro ně byla složitá k pochopení nebo byla emočně vypjatá. Ve vyprávění pak musí udržet sled událostí. Proto při sledování této zdánlivě banální hry pozorně poslouchejte kouzelné vyprávění dítěte, které si pro sebe mumlá, a nezapomeňte, že to je nesmírně náročné na paměť, na představivost i na jazyk.

Věděli jste, že děti při hře často používají dvě různé formy jazyka? Jedna zajímavá studie vypracovaná v USA nenápadně sledovala dvě skupiny dětí při námětové hře a zaznamenala jazyk, který přitom použily. Výsledkem bylo zjištění, že děti používaly dva způsoby sdělování naprosto stejného obsahu podle toho, jestli hrály roli ve hře, nebo jen hru komentovaly. Proto například používaly jeden způsob vyjádření budoucího času, když mluvily hlasem jedné z postav ve hře: „Teď jdeme do parku.“ Když však vystoupily ze hry, aby nějakou událost komentovaly, použily jinou formu budoucího času, aby sdělily stejný obsah. („Teď vezmeme druhou panenku, aby mohl táta přijít domů.“) Vzhledem k tomu, jak důsledně to dělaly, došli vědci k závěru, že děti používají různé formy jazyka, aby daly jasně najevo, kdy jsou součástí námětové hry a kdy ze hry vystoupí, aby určily různé postavy nebo události, a to i když sdělují stejný význam. Jsou to základní vodítka k tomu, jak děti jazykově označují, že probíhá hra, při níž lze porušovat pravidla běžné reality a vstupovat do vytvořeného světa fantazie. Během takové hry pak mohou lidé létat, ptáci mluvit a tužku je možné uvařit a sníst, neexistující vodu je možné vylít ze džbánku a pomalu pít pravítkem, které je pro tuto chvíli brčkem. Představte si, jak musí dětský mozek stíhat všechny tyhle nové dočasné mentální představy, aniž by zničil ty trvalé, které se týkají reálného světa.

Možnosti námětové hry jsou téměř nevyčerpatelné. Nikdy neříkejte o dětské hře, že je hloupá. Dítě je vlastně kreativní dramatik, který vymyslel a zinscenoval linii příběhu, bere na sebe různé role, a rozvíjí tak představivost a inteligenci mnoha způsoby.


Význam hry ve vývoji dítěte

Role hry v emocionálním vývoji dítěte je nedocenitelná. Děti často konfrontují složitý problém, jako je narození sourozence tak, že si jej přehrávají v bezpečném soukromí hry ve svém vlastním světě. Dětští psychologové vlastně často využívají hry, aby pomohli dětem, které prožily trauma. Jako rodič můžete často zjistit, čeho se dítě bojí nebo z čeho má úzkost, pomocí nenápadného sledování hry spíše než přímým vyptáváním. Tedy raději než se ptát „ty se zlobíš?“, čímž požadujete, aby své pocity vyjádřilo slovy, což je v této fázi vývoje mimo jeho schopnosti, sledujte podrobně hru a možná odhalíte jeho hlubší emoce. Zlobu a žárlivost je často možné omezit pomocí hry s panenkami. Proto je dobrý nápad koupit batoleti miminko jako panenku, pokud čekáte druhé dítě. Nekárejte batole, když na panenku křičí nebo ji uhodí. Je to zdravá známka toho, že se snaží pochopit a zvládnout situaci s novými pocity a svou úzkost odvést do světa fantazie a od skutečného miminka ve skutečném světě. Děti také používají hru k pochopení společenských konvencí. S panenkami přehrávají společensko-dramatické role, jako je učitel, řidič vlaku, máma, táta, miminko, policista apod., nejrůznějším způsobem, aby zjistily, jak se tyto role liší, a postupně pochopily své místo ve svém stále se rozšiřujícím společenském světě.

Příště tedy, až uvidíte své dítě zabrané do něčeho, čemu jste říkávali „jen banální hra“, zkuste to nahlédnout z jiné perspektivy a zamyslet se nad všemi inteligentními souvislostmi, které vytváří v rychle se vyvíjejícím mozku!

Mohlo by se vám líbit: