Rodičovství a vývoj dítěte. Nedělej! Nebudeš, nesmíš! Jak naučit děti hranicím

Suzanne Dixon MD, MPH

Chcete, aby se vaše dítě umělo chovat, a i když to tak nemusí vždycky vypadat, děti to chtějí také! Ve skutečnosti, pokud uplatňujete disciplínu konzistentně a s láskou, pomáhá to vašemu maličkému, aby se cítilo v bezpečí. Jak toho dosáhnout? Čtěte dál!

Nic nedělá rodičům tolik starostí jako problémy s usměrňováním malého dítěte a jeho výchovou ke kázni a disciplíně. Všichni chceme, aby se naše děti dobře chovaly, avšak dosáhnout toho, aniž bychom potlačili kreativitu dítěte nebo snížili jeho sebevědomí, je těžké. Zjistila jsem, že disciplína je jednou z oblastí rodičovství, kde se jako strašáci vynořují „nepříjemné vzpomínky ze školky“ a dělají potíže. Toto klišé, které použila známá odbornice na vývoj dětí Selma Fraiberg, odkazuje na vzpomínky z dětství, zážitky z minulosti a zavedené vzorce myšlení a chování, které si všichni přenášíme do rodičovské úlohy. Tito strašáci mohou rodičovství a vyučování dětí ještě zkomplikovat, protože někdy říkáme jednu věc, ale ve skutečnosti to v nitru cítíme jinak a myslíme si něco jiného.

Vyučování a učení

„Disciplína“ pochází z kořene slova, které znamená „vyučovat“, nikoli „trestat“. Naučit děti vhodným způsobem, jak se chovat, jak se ovládat a jak projevovat úctu k ostatním, by mělo být naším cílem. Zjistila jsem, že pokud rodiče zřetelně plánují, co chtějí dítě naučit, a berou ohled na to, co se dítě může naučit vzhledem k fázi vývoje, v níž se nachází, je mnohem snazší vypracovat konkrétní strategie. Z pohledu dítěte, čím jednodušší je sdělení, které chceme předat, a čím těsnější je propojení mezi činností a důsledkem, tím snazší je naučit se to, co se očekává.

Nastavení hranic s láskou

Navzdory všeobecnému názoru děti ve skutečnosti chtějí kázeň a disciplínu, avšak jen pokud ji vyžadujeme konzistentně a s láskou. Jestliže dítě jasně ví, jaká jsou pravidla, a co se stane, pokud je poruší, poskytuje mu to jistotu a bezpečí. Může se klidně ponořit do hry a objevování, protože ví, kde jsou hranice. Nejvíce úzkostlivé malé děti v mé ordinaci jsou ty, které jsou málokdy nebo nedůsledně vedeny ke kázni a disciplíně. Tyto děti budou pobíhat, zlobit, bouchat, budou hrubé a budou používat ošklivá slova nebo jinak testovat všechny lidi na dohled, protože zkouší, kam až mohou zajít, a hledají někoho jiného, než jsou ony samy, kdo bude mít odpovědnost a povede je. Malé dítě děsí, když má příliš velkou moc. Disciplína je hned po lásce nejvzácnějším darem, který můžete dítěti dát.

Záležitosti týkající se uznání

Většina dětí chce dělat to, co chtějí jejich rodiče, aby dělaly. Rodičovská láska a pozornost jsou nejsilnějšími motivačními prvky na světě a děti se budou usilovně snažit, aby je získaly. Problémy nastanou, když rodiče věnují svým dětem příliš málo pozornosti nebo stále rozebírají nežádoucí chování a nevšímají si dobrých věcí, které jejich děti dělají, aby je potěšily. Otázka disciplíny často prostě zmizí, když se rodiče příliš zaměřují na pozitivní věci a strategicky ignorují některé naschvály. Odměny jako různé dobroty, samolepky v tabulce nebo speciální činnost mohou pomoci formovat chování, avšak nic není tak mocné jako uznání rodičů a pocit dítěte, že umí dělat to, co se od něj žádá. Tyto vnitřní odměny mají velký význam: pobízejí dítě, aby na sebe bylo pyšné a vypořádalo se s další výzvou, kterou život přinese.

Když výchova k disciplíně nefunguje

Někdy rodiče chtějí od dítěte příliš vzhledem k jeho úrovni vývoje a/nebo okolnostem. Tady je pár příkladů, které slýchám pravidelně, spolu s některými strategiemi pro dosažení lepších výsledků.

Pokyny rodičů jsou příliš obecné. Příkazy jako „Chovej se slušně“ nebo „Buď hodný“ nemají pro dítě zhruba do 10 let velký význam. Buďte konkrétní ohledně toho, co chcete, aby dítě dělalo. Řekněte mu „Přestaň křičet“ nebo „Vrať Honzíkovi náklaďák“. Úkol je nad síly dítěte. Malé děti příliš nechápou příkaz „Ukliď si svůj pokoj“. Děti lépe rozumí tomu, když je požádáte „Posbírej si kostky“ nebo „Ukliď si špinavé oblečení do koše na prádlo“. Hodně menších úkolů, které dítě úspěšně splní, ho motivuje k plnění dalších. Když děti učíte pojmy, jako odpovědnost a důsledek, musíte mít na paměti, že dítě postrádá spojitost mezi svým chováním a odměnou nebo důsledkem. Pokud důsledek přijde až za dlouhou dobu po nežádoucím jednání, dítě se nenaučí opravdu nic. Například odměnit 3leté dítě na konci týdne za to, že se celý týden dobře chovalo, nemá žádný smysl, protože jeho paměť a vnímání času nejsou dostatečně vyspělé na to, aby pochopilo, co to znamená. Čím mladší dítě je, tím těsnější souvislost musí být. Odměňte dítě ihned, například tím, že ho pochválíte: „To je od tebe velmi hezké, že jsi Vašíkovi vrátil kostky.“ Od dítěte se očekává příliš. Velmi malé děti vědí, že „ne“ znamená přestat dělat něco, co dělají, ve svém věku už však nevymyslí žádnou náhradní činnost, pokud původní pokušení zůstává nablízku. Například tlačítka na ovládání videorekordéru budou pro vaše dítě pořád pokušením, dokud je nezabavíte jinou činností dál od přístroje. Příliš mnoho „ne“. Pokud se bude svět dítěte skládat ze samých zákazů, přestane jim věnovat pozornost. Rodiče by si měli stanovit, které záležitosti jsou prvořadé, a pracovat v určité době pouze na několika z nich. Doporučuji začít s chováním, které ohrožuje život a které může způsobit vážné tělesné poranění nebo zničení majetku. Boje o jídlo nikdy nevyhrajete a ty, které se týkají oblečení, nestojí za to, abyste s nimi ztráceli většinu času. Dítě je vyčerpané. Nemá cenu chtít po svém dítěti kázeň a disciplínu, když je unavené, hladové, velmi rozčilené nebo ve stresu. Budete mnohem úspěšnější, když dítě vytrhnete z dané situace a uděláte, co bude potřeba (necháte ho zdřímnout, nasvačit, obejmete ho), a teprve pak to zkusíte znovu. Rodič je vyčerpaný. Pokud jste rozčilenější než vaše dítě, s největší pravděpodobností ho nenaučíte ničemu, co má nějaký význam. Dejte si pauzu a odpočiňte si. I když se děti budou učit a měly by se naučit, že rodiče na chování reagují emotivně – z výrazu ve vaší tváři, vašeho hlasu a chování dítě usuzuje, jak okolí reaguje na jeho činy – buďte opatrní, pokud cítíte, že se přestáváte ovládat. Byli byste oba zděšeni vaší přehnanou reakcí. A pravděpodobně byste litovali toho, co jste řekli nebo udělali.

Často pokládané otázky, na které odpovídali odborníci společnosti Pampers na oblast rodičovství

Otázka: Máme dvojčata, chlapce ve věku 18 měsíců. Ani jeden z nich nám nedovolí čistit mu zuby. Staršímu chlapci se už začínají kazit. Každý den jim dáváme fluorid. Co máme dělat?

Odpověď: Boje o to, kdo bude mít situaci pod kontrolou, jsou v druhém roce života časté a normální, a váš případ vypadá jako boj o to, kdo bude mít navrch. Je důležité, abyste u chlapců podporovali rostoucí smysl pro samostatnost, stála bych si však za svým, co se týče záležitostí ohledně zdraví. Pokud budete s partnerem neústupní a důslední, pokud jde o čištění zubů, a nebudete ohledně toho připouštět žádné diskuse či vyjednávání, chlapci si na tento důležitý každodenní režim zvyknou. Nechte je, aby byli součástí této každodenní praxe tím, že vytlačí trochu zubní pasty na kartáček nebo vyberou barvu kartáčku, který budou používat, nikdy však nenaznačujte, že mají nějakou možnost ohledně vlastního čištění zubů. Čím méně diskusí, tím lépe. Buďte si jisti jednou věcí: přijdou daleko větší boje. Děti se cítí mnohem jistěji, pokud vědí, že existují hranice, za které nesmějí jít. Naopak cítí obavy a úzkost, když se pravidla mění nebo se zdá, že je možné o nich vyjednávat, nebo pokud mají příliš velkou volnost v rozhodování za dané situace. – Suzanne Dixon, M.D.

Otázka: Můj 3letý syn nechce být v dětské autosedačce. Pořád se z ní snaží vylézt. Každé ráno, když je čas odjet do školky a já musím do práce, svádíme úporné boje. Přivádí mě to k šílenství. Pomozte mi!

Odpověď: Bezpečnost v autě je jednou z oblastí, kde nelze připouštět žádné kompromisy, a je potřeba co nejmenší diskuse. Dítě musí zůstat v sedačce, takže je v ní co nejlépe upevněte, aniž by to pro ně bylo opravdu nepříjemné a nepohodlné. Některé děti, které jsou citlivé na to, čeho se dotýkají, se cítí lépe, když vystelete popruhy autosedačky plstěným materiálem nebo semišem. Přesvědčte se, že je vaše dítě ve vzpřímené pozici, aby se mohlo dívat ven. Zkontrolujte, že mu do očí nesvítí slunce, a pokud by to byl problém, dejte na příslušné okno sluneční roletu. Nějakým způsobem ho zabavte, například hračkou, která je pouze pro auto, nebo třeba magnetofonem nebo počítačovou hrou do ruky. Uchovávejte ji v palubní přihrádce a vyndejte ji vždycky až poté, co bude ve své autosedačce a bude v klidu sedět. Zastavte auto, kdykoli z autosedačky vyleze, i když to bude po stoprvní. Měli byste co nejméně mluvit a ihned ho v autosedačce zase připoutat. Budete-li v tomto ohledu neústupní a naprosto důslední, naučí se to. Počítejte ráno s delším časem a buďte si jisti, že se vám uleví, až zavedete tento nový neústupnější přístup. Oznamte ho den předem s minimální diskusí. Na potížích se může podílet i to, že máte oba problém se spolu ráno rozloučit. Tento pravidelný boj může zčásti vznikat i kvůli smutku, který oba cítíte z celodenního odloučení. Možná ví, že těmito mrzutostmi s autosedačkou může oddálit loučení a obrátit na sebe vaši maximální pozornost, i když bude negativní. Udělejte si každý den o trochu víc času a zaveďte si krátký rituál, s nímž budete moci oba počítat, a který bude bezpečnější než boje v autě. Udělejte si své opětné shledání na konci dne něčím výjimečné. Večeři a domácí práce nechte na pozdější dobu, nejdřív se spolu pomazlete a popovídejte si. – Suzanne Dixon, M.D.

Otázka: Co mám dělat, aby můj 19měsíční syn neházel s jídlem? Když to udělá opakovaně a navzdory mému vysvětlování, že se to nedělá, obvykle mu oběd odnesu a řeknu mu, že nic nedostane, když bude házet s jídlem.

Odpověď: Vypadá to, že si oba vykládáte jeho chování špatně a nechtěně ho podporujete. V tomto věku si všechny děti hrají se svým jídlem, je to totiž jeden ze způsobů, pomocí nichž objevují, jak fungují věci na světě. Vypadá to, že svému synovi věnujete mimořádnou pozornost, když hází s jídlem. Nezapomeňte, že i když na něj budete křičet, může to jeho chování jen podpořit, protože to je způsob, jímž se mu podle očekávání dostane vaší pozornosti. Moje odpověď na váš problém se proto skládá ze dvou částí: zaprvé věnujte svému synovi spoustu pozornosti, pokud bude jíst, aniž by házel s jídlem. Říkejte mu, jaký je hodný chlapec, a jak už vyrostl. Jestliže hodí s jídlem, pouze řekněte: „S jídlem neházíme.“ Potom ho 15 sekund ignorujte. Rychle pochopí, že se mu dostane víc pozornosti, když nebude s jídlem házet. – Lawrence Kutner, Ph.D., klinický psycholog

Otázka: Mé dceři bude brzy 10 měsíců. Jak správně vychovávat malé děti ke kázni a disciplíně? Jak jí mám zabránit, aby sahala na naše věci? Bojím se, že pokud ji to nenaučíme teď, bude už příliš pozdě, až jí budou 2 roky. Je to tak? Můžete mi poradit?

Odpověď: Pro vaši dceru je velmi důležité, aby se dotýkala různých věcí. Tím se učí. Jenom prostě nechcete, aby se zranila nebo rozbila něco cenného. Proto v tomto věku je nejlepší přístup k disciplíně takový, že budete sami kontrolovat okolní prostředí. V tomto věku nebudou fungovat žádné velké promluvy k dítěti. Jestliže nechcete, aby se vaše dcera dotýkala drahé křišťálové vázy, přemístěte ji prostě na vyšší poličku mimo její dosah. Pokud nechcete, aby spadla se schodů, namontujte bezpečnostní vrátka. Váš přístup ke kázni a disciplíně se bude měnit spolu s tím, jak bude vaše dcera růst a dozrávat a bude chápat důsledky svých činů. Jenom mějte na paměti, že disciplína má co do činění s učením, nikoli s trestáním. Odměňování dcery za dobré chování je formou disciplíny. – Lawrence Kutner, Ph.D., klinický psycholog

Otázka: Moje 19měsíční dcera mě začala pleskat do tváře a říkat mi „ne“, když jí nechci dát, co chce. Je tohle u batolete v jejím věku normální? Odpověď: I když se mnoho batolat kolem sebe ohání, pokud jsou rozčilená nebo nějak frustrovaná, neznamená to, že byste měla její chování ignorovat. Říkejte jí: „Žádné bouchání!“ Bouchání jí neoplácejte. Tím všechno jenom zhoršíte. Mějte na paměti, že bouchá, protože už je toho na ni moc, nikoli protože je rozčilená nebo protože jste udělala něco špatně jako rodič. Zůstaňte v klidu. Tím své dceři umožníte, aby zase nabyla sebekontroly. U některých dětí, které v tomto věku ztrácí sebekontrolu, pomáhá, když je na pár vteřin obejmete pažemi, takže nemohou nikoho bouchnout. Někdy to může také pomoci odvést její pozornost, když vidíte, že začíná nabírat na vzteku. Až bude vaše dcera starší, naučí se lépe ovládat své emoce. – Lawrence Kutner, Ph.D., klinický psycholog

Otázka: Mám 18měsíčního chlapce, který začal docela hodně bouchat ostatní děti. Nedělá to nijak tvrdě, aby doopravdy ublížil. Je to ve skutečnosti jeho způsob, jak si získat negativní pozornost ode mne. Nevím, jak se s tím mám vypořádat. Jak mám zareagovat, když jsme na veřejnosti, a on přijde k cizímu dítěti a bouchne ho? Mám ještě starší dítě, takže nemůžeme situaci jenom přejít, protože to by nebylo vůči mému 2letému dítěti fér. Prosím pomozte mi! Opravdu nevím, jak dál.

Odpověď: Zdá se, že vaše situace je velmi nepříjemná a frustruje vás, ale není vůbec neobvyklá, protože mnoho dětí kolem 18 měsíců věku sděluje své pocity fyzicky. Jak se správně domníváte, pravděpodobně se také snaží upoutat vaši pozornost (i když o ní nepřemýšlí jako o „negativní pozornosti“). Děti v jeho věku uvažují velice sebestředným způsobem – všechno se točí kolem nich a ony uvažují o někom nebo o něčem pouze ze svého úhlu pohledu. Není to sobectví, je to pouze určité omezení toho, jakým způsobem se dívají na svět. Zkuste si dávat záležet na tom, že si budete všímat okamžiků, kdy komunikuje, aniž by někoho bouchal. Pozitivní odměna za správné chování naučí více než negativní důsledky špatného chování. Nevystavujte ho společenským situacím, pokud víte, že se chystá zdřímnout si nebo je příliš hladový na to, aby se choval klidně. A snažte se s ním každý den strávit nějakou dobu o samotě, kdy mu při společné hře můžete věnovat svoji plnou pozornost. Ukažte mu, jak se jemně dotýkat, pokud chcete dát najevo vy nebo on pozitivní city vůči nějaké osobě. Buďte trpělivá. Brzy se u něj rozvinou jazykové schopnosti, které mu budou pomáhat v komunikaci mnohem efektivněji. – Peter A. Gorski, M.D.

Otázka: Mému synovi je 14 měsíců, a pokud nedostane to, co chce, chytí ho záchvat zuřivosti, válí se po zemi nebo bouchá kohokoli, kdo se zrovna vyskytne poblíž. Pomozte mi! Co mohu udělat, abych ho odnaučila tohle hrozné chování?

Odpověď: Záchvaty vzteku, které popisujete, mohou jistě zkoušet trpělivost kohokoli, kdo o dítě pečuje. U 14měsíčního dítěte však budou nejlepším způsobem, jímž vám musí dát vědět, že se rozhodl něčím zabavit nebo že chce s něčím přestat anebo že je mu horko nebo zima, že má hlad nebo že už je sytý, že se nudí, že je unavený nebo celý nedočkavý někam už jít. S tím, jak se budou během příštích zhruba šesti měsíců rozvíjet jazykové schopnosti, bude vaše dítě schopné vyjádřit své potřeby a zájmy mnohem diplomatičtěji. Prozatím se nejprve ujistěte, že mu nehrozí žádné nebezpečí, potom ho seberte a hravou formou odveďte jeho pozornost pomocí monotónních uklidňujících slov a náhradní činnosti. Naučte se rovněž odhadovat své vlastní hranice! Pokud budete vyčerpaná (a s chutí byste také dala průchod svému vzteku), najděte si někoho, komu můžete důvěřovat a který vám s dítětem pomůže. Mimochodem přemýšlím o tom, jestli váš chlapec může být svojí povahou vznětlivou a výbušnou osobností. Pokud by tomu tak bylo, pravděpodobně se projevuje stejně tak hlučně, když se radostně směje. Je typem, který může svoji prudkost časem přetavit ve vynikající vůdcovské schopnosti a velkou snahu uspět. – Peter A. Gorski, M.D.

Otázka: Můj 23měsíční syn právě strávil dva měsíce u svých prarodičů, kteří ho zahrnovali veškerou svojí pozorností a rozmazlili ho. Nyní pořád vyžaduje pozornost a musí být po jeho. Když k jeho chování zaujmeme odmítavý postoj, válí se po zemi a nakonec to skončí tak, že se bouchá hlavou o zem. Už to nemůžeme vydržet, protože se zdá, že jeho záchvaty vzteku snad nikdy neskončí. Měli bychom ho nechat prohlédnout dětským odborníkem, nebo to prostě jenom patří k hroznému období dvou let?

Odpověď: Váš syn si prochází běžnou fází vývoje. U dětí v jeho věku – dokonce i u starších – je celkem obvyklé, že mívají záchvaty vzteku, protože je něco otráví nebo rozčílí. Jakmile se u něj vyvinou lepší verbální schopnosti, záchvaty vzteku přirozeně vymizí. Je důležité ho chránit, aby se nezranil, když dostane záchvat vzteku. Zkuste ho sebrat se země, vzít ho na bezpečné místo a potom si s ním v klidu promluvit. Ať už uděláte cokoli, neustupujte jeho požadavkům nebo se rychle naučí, že pomocí vztekání může dostat, co chce. Vypadá to, jako že vaše dítě zkouší své – i vaše hranice – a ocitáte se tak v začarovaném kruhu. Vyžaduje vaši pozornost. Protože se bojíte, abyste ho nerozmazlila, držíte se stranou. To ho rozčílí a chce víc. Dopadne to tak, že jste oba nešťastní a vyvedení z rovnováhy. Zkuste mu namísto toho věnovat spoustu pozornosti – přitiskněte si ho k sobě, hrajte si a mluvte spolu – aby cítil bezpečí a jistotu. Držíte-li se zpátky, bude chtít právě proto víc. Jakmile bude mít tenhle mimořádný pocit bezpečí, nebude tolik vyžadovat. Možná dokonce zjistíte, že takto mu věnujete pozornost kratší dobu, než když jste spolu vzájemně bojovali. Věřím, že se budete všichni cítit lépe, a že se počet záchvatů vzteku zmenší. – Lawrence Kutner, Ph.D., klinický psycholog

Otázka: Mé dceři je 22 měsíců a stále ji kojím. Když jsme doma, kojím ji pouze dvakrát až třikrát denně, obvykle před tím, než si zdřímne a před uložením k nočnímu spánku. Problém je, že se dožaduje (a někdy docela hlasitě) kojení venku na veřejnosti. Máte nějaké návrhy a doporučení? Není už moc velká na to, abych ji i nadále kojila?

Odpověď: Na svoji otázku byste mohla jistě dostat mnoho různých odpovědí. V některých kulturních prostředích jsou děti kojeny mnohem déle, než je zvykem například v Británii. Z vaší otázky soudím, že vám není příjemné, když se vaše dcera dožaduje kojení, zvláště na veřejnosti. Vzhledem k jejímu věku by bylo rozumné jí říct, že teď ji budete kojit pouze doma. Pokud se bude potřebovat napít, dejte jí něco v hrnečku nebo si přineste nápoj s sebou. Batolata často mívají mnoho požadavků – je to jeden z jejich způsobů, jak ukázat svoji samostatnost. Rodiče však musí neustále nastavovat hranice, často z důvodu bezpečnosti. Je v pořádku říct „ne“ a snažit se odvrátit jejich pozornost od toho, co vyžadovala, ať už to bylo cokoli. Budete-li důslední, děti na to obvykle přistoupí. Pokud ji stále ráda kojíte doma před tím, než ji uložíte ke spánku, klidně v tom pokračujte. Pokud jste připravena ji postupně odstavit, nabídněte jí pití z hrníčku, přečtěte pohádku, pomazlete se s ní a uložte ji. Bude-li se dožadovat kojení, řekněte jí, že teď bude pít z hrníčku. Pokud to bude možné, zařiďte, aby ji ukládal do postele tatínek, čímž změníte zaběhaný systém. Může to nějakou dobu trvat, protože byla zvyklá na kojení téměř dva roky, zanedlouho se však novému režimu přizpůsobí. Hodně štěstí! – Linda Jonides, P.N.P.